Tentokrát v Brně

Po ukázce výpalu keramiky Raku na Keramických trzích v Kunštátě se tentokrát přemístíme trochu jižněji a to do Brna. Nepůjde o výpal keramiky ale o ukázku točení na hrnčířském kruhu a modelování v ruce. Zájemci o tuto práci si mohou zkusit zasednout ke kruhu a vyzkoušet si své umění točířské a zhodnotit, jak náročné je to řemeslo. Budeme mít s sebou i několik našich výrobků ze současného sortimentu které si můžete zakoupit a i ukázky replik. Můžete si je prohlédnout na našich stránkách. Kromě nás bude přítomno spoustu dalších řemesel, umělců  a muzikantů.

Ještě něco o místu kde budem: adresa je Zelný trh 10. Jedná se o dům, který je veřejnosti uzavřen a tento den se vyjímečně otevře veřejnosti a poté se asi na 3 roky znovu uzavře z důvodu rekostrukce. takže je to vyjímečná událost nejenom pro brňáky, pro které je Zelný trh velice významné náměstí. Kdo neví který to je dům, tak třeba pomůže nápověda: je sídlem světoznámé firmy Lidl - výrobce hudebních nástrojů a že sousedí s domem, kde nyní sídlí divadlo Husa na provázku.

Ještě několik řádků o historii náměstí, převzato od paní ing. Tošovské.

Z E L N Ý   T R H – pár zajímavostí

Název

Zelný trh je pravděpodobně starší než náměstí Svobody. Vykopávky v prostorách náměstí prokázaly pozůstatky slovanského osídlení v 9.století a osídlení i ve stoletích 10. A 11., kdy už stojí románský kostel sv.Petra. Jeho dochované nejstarší pojmenování je „forum antiquum“, které se objevuje v listině z 26.6.1293.

Listina popisuje majetkový spor mezi dvěma farnostmi, farou u sv. Jakuba a u sv. Petra. Nové geodetické vytyčení hranic proběhlo skutečně nezvykle. Několik významných církevních osobností se sešlo u Brněnské brány (byla umístěna na horní části Šilingrova náměstí), nasedli na koně a projeli po svahu dolů.  Trasu dnes nejlépe popíšeme jako průjezd ulicí Starobrněnskou, Zelným trhem a dále k Měnínské bráně. Území, které se nacházelo vpravo nadále mělo patřit sv.Petru, vlevo sv.Jakubu.

Ve své historii měl Zelný trh názvů několik. Ve 14.století se mu říkalo Horní trh, který se dělil na trh Kurný (u dnešní Peroutkovy ulice), trh Hrnčířský (v části u Radnické ulice), trh Uhelný (u uličky ke Kapucínskému náměstí) a trh Senný v dolní části náměstí. V 15. století je již Zelným trhem, a to až do roku 1848, kdy se na dva roky přejmenuje na náměstí Sbratření na počest slavnostního bratření oddílů Revolučních gard z Vídně a Brna. Další snahy o změnu názvu zaznamenáváme ve 20.století, kdy v letech 1915-1918 je náměstím Císaře Viléma a nakonec v letech 1952-1991 náměstím 25.února. A dnes? Zase naším dobrým Zelným trhem nebo Zelňákem.

Historie

Historické události se nevyhnuly ani Zelnému trhu. V roce 1619 si na něm tehdejší vzbouřené moravské stavy přísahaly věrnost v boji proti Habsburku Ferdinandovi. Ve 20.století si Brňané oblíbili náměstí pro projevy svých politických názorů. V roce 1905 zde manifestují za všeobecné hlasovací právo, v roce 1913 slavnostně vítají březovskou vodu z první větve nového vodovodu pro Brno, v roce 1945 je zde potvrzen Revoluční národní výbor a následující rok davy jásají nad znárodněným průmyslem. Ale především byl a je Zelný trh neopakovatelným místem pro nákupy.

Nejvíce využívaným přístupem na Zelný trh byla Židovská brána v ústí dnešní Masarykovy ulice, Brněnská brána, i když navazovala na méně příkrou ulici Pekařskou, než ji známe dnes, byla pro potahy přece jen náročnější. Podoba náměstí se samozřejmě s léty vyvíjela. Domů zde bylo mnohem víc, než dnes, byly užší a hlubší, neexistovala Květinářská ulice, která byla vybudována až na konci 19.století. 

Domy na Zelném trhu

Spodní část Zelného trhu vytváří budova Cyrilo-Metodějské záložny postavené podle projektu V.Fischera v letech 1913-1916 na pozemcích tří bývalých měšťanských domů. Za oběť záložně padla i vyhlášená hospoda U bílého kohouta, největší dům východní části náměstí s osmi okny v průčelí, s tolik oblíbenou kuželnou.

V nedávné době rekonstruované divadlo Reduta stojí na pozemcích čtyř původních domů, z nichž významný byl nárožní dům s tavernou,nebo-li zájezdním hostincem poskytujícím občerstvení a odpočinek obchodníkům soustřeďujícím se na Zelném trhu. Právo výčepu výborného svídnického piva získává v roce 1393. K taverně byla v roce 1600 přistavěna samostatná budova s menším sálem - redutou, která se stává první divadelní scénou v Evropě. V roce 1693 vyhořela a trvalo dlouho, až do roku 1732, kdy byla znovu upravena pro divadlo. Rok 1767 byl pro Redutu velevýznamný, 11.1. zaznívá z jeviště poprvé čeština a o Vánocích zde hraje s velkým úspěchem jedenáctiletý W.A.Mozart doprovázený zpěvem své sestry. V roce 1838 zaznívá v Redutě vůbec poprvé píseň „Kde domov můj“, zpívá ji Jan Křtitel Píšek. Přestože Redutu postihlo ještě několik požárů a přestaveb, slouží svému účelu dodnes.

Jižní stranu Zelného trhu zabírají domy s čísly 5, 6 a 7. Dům č.5 je spíše empírový, domy č.6 a 7 zhlížejí do náměstí svými klasicistními fasádami.

Největším domem na Zelném trhu je Dietrichsteinský palác, který stojí na pozemcích pěti měšťanských domů a navazuje na areál bývalého Biskupského dvora. Přestavby paláce se odehrály v 15. a 16.století, výrazné pak v 80.letech 16.století podle návrhu bratrů Gábriových, kteří vyzdobili nádvoří arkádami. Od roku 1911 vlastní budovu Františkovo muzeum a používá ji pro sběratelskou a výstavní činnost. V letech 1928-9 je palác naprosto necitelně nadstaven o jedno podlaží, neboť jeho prostory nedostačují rozsáhlým sbírkám. Palác na nadstavbu doplácí nejen esteticky, ale je narušena i jeho statika. Z těchto důvodů je přibližně po padesáti letech nadstavba odstraněna a opět se objevují v celé své kráse věže katedrály sv.Petra.

Horní část náměstí ustupuje za uliční frontu. Tvoří ji tři domy, z nichž ten, kde dnes nalezneme Divadlo Husa na provázku, měl název Dům pánů z Hausperských z Fanalu a ve středověku v něm sídlili především řezníci.

Dům č.10 si zaslouží samostatný materiál.

Severozápadní roh Zelného trhu tvoří soubor pěti domů, které známe pod názvem Malý Špalíček. Tento komplex domů si zachoval dispozice a velikost od středověku, dva z domů jsou orientovány do náměstí. Dům s číslem 12 je již staletí vychýlen ze své osy asi o 20cm. Dům s číslem 13 vychýlen není, paradoxně však spadl při rekonstrukci v roce 1968; díky poruše vodovodního řádu měl podmáčené podloží.

Při našem toulání po Zelném trhu už nám zbývá poslední fronta, ta která navazuje na ulici Mečovou. Původní rohový dům č.15 sloužil jako městská zbrojnice do roku 1775, kdy byla budova prodána a přestavěna. Z neznámých příčin začal dům v roce 1941 praskat a nakonec se zřítil, čímž poškodil i sousední dům č. 16, který musel být po pár dnech zbourán také. Teprve v roce 1950 v proluce vzniká dle návrhu V.Zavřela, E.Hrušky a V.Ráže tržnice, nevzhledná a Zelného trhu nehodná. Navazující secesní dům č.17 zažil nadstavbu jednoho patra a jeho následné odstranění podobně jako Dietrichteinský palác, v jeho případě byla důvodem odstranění nadstavby snaha o vyniknutí opravené věže Staré radnice.

Domy č.18-21 mezi ulicí Radnickou a Masarykovou vznikly na přelomu 19. a 20.století. Domy č.18 a 19 projektovala významná vídeňská firma F.Fellnera a H.Hellmera a postaveny byly v roce 1899, domy č.20 a 21 M.Monter v letech 1909-1912 jako secesní s prvky nastupující moderny. Všechny domy byly určeny pro nájemní bydlení a jsou dodnes reprezentační.

Co zbývá? Samozřejmě tolik důležitá voda. První studna byla v ústí Starobrněnské ulice. Od roku 1416 se chodilo pro vodu na dolní část Zelného trhu ke kašně, do níž byla voda přiváděna z prvního brněnského vodovodu postaveného kutnohorským měšťanem Prokopem z Písku za peníze Brňana Václava Haze. Voda se čerpala ze Svratky a hnala se trkačem do rezervoárů dodnes dochovaných v Denisových sadech a samospádem stékala do kašny na Zelném trhu. Na svoji dobu neuvěřitelný technický vynález. A pak?

V letech 1691-1695 je původní kašna nahrazena kašnou novou, které snad nikdo neřekne jinak než Parnas. Parnas vytvořil J.B.Fischer z Erlachu a sochaři T.Kracker, A.Riga a jeden neznámý italský mistr. Centrem kašny je jeskyně a příběh mající kořeny v řeckých bájích. Trojhlavý pes Cerberus hlídal vstup do podsvětí a každou duši zemřelého pustil dovnitř, žádnou ven. Z rozkazu slabošského král Eurysthea jediný Herakles Cerbera přemohl a v řetězech ho vyvádí z jeskyně Parnasu ven. Výjev nese optimistické poselství v překonání nepřekonatelného, v dokázání nemožného, jen chtít. Herakles navíc býval oblíbeným symbolem a ochráncem města pro svou sílu, statečnost a ochotu pomáhat jiným. Ostatní sochy jsou alegoriemi říše babylonské, řecké a perské, vrcholu Parnasu  dominuje Evropa.

Zpracováno i na základě knihy Moje vzpomínka na Zelný trh od Mileny Flodrové.